Kde je náš domov…

Čtrnáctá kapitola epištoly Židům pojednává z velké části o víře. V jedné své části se ovšem dotýká i nás a našeho postoje k naší pozemské vlasti:

Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi.  Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.
Židům 11:13-16 

Také my jsme měli možnost zahlédnout zaslíbení, která nám byla daná. I o nás se říká, že nejsme z tohoto světa, že naše vlast je jinde. Toužíme však po této nové vlasti, nebo se pohodlně zabydlujeme na této přechodné a velmi časné adrese?

Hogo Fogo

Pamatujete si ještě základní myšlenku filmu Hogo Fogo Homolka? Rodina si pořídila svoje první auto a rázem byla Hogo Fogo. Auto bylo pro tuto rodinu symbolem jejich statusu – už nechodili pěšky, už jezdili autem, už byli Hogo Fogo.

Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Lukáš 12:34

Svět kolem nás na nás útočí spoustou reklam a řada z nás se nás pokouší, dílem úspěšně, přesvědčit, že právě tento výrobek potřebujeme k tomu, abychom konečně dosáhli vytouženého štěstí a pohody a hlavně úspěchu v tom, co máme rádi a co nám dělá dobře. A samozřejmě – čím dražší ta věc je, tím výše se na pomyslném statusovém žebříčku dostaneme.

Není důležité, jedná-li se o drahou značku automobilu, drahý mobilním telefonu nebo drahé oblečení. Daleko důležitější je postoj našeho srdce – ten vnitřní a nevyslovený – který nás motivuje k pořízení daného produktu. Můžeme např. chtít notebook se svítícím jablkem na krytu ne proto, že je kvalitní, ale proto, že je drahý a módní a jeho vlastnictví nás posouvá do kategorie frikulínů (frikulín je člověk, který je free, cool a in).

Jako křesťané nejsme od těchto nutkání osvobozeni. Jsme lidé a žijeme obklopeni zmilitarizovanou reklamou, jejímž cílem je prodat produkt, i když na něj nemáme peníze – můžeme si přece půjčit. Možná máte ve svém okolí takové případy, kdy si člověk na úvěr koupí mobilní telefon, ale přitom ze svého příjmu není schopen pokrýt svoje základní potřeby.

Bůh nás vede k tomu, abychom byli moudří hospodáři, kteří myslí na budoucnost. Věřím, že pokud se budeme soustředit v našich životech na to opravdu podstatné, možná nebudeme mít poslední model iPhonu, možná nebudeme jezdit ve VW v „tédéíčku na hlínách“ a možná budeme chodit oblečení do běžné konfekce, ale přesto budeme žít daleko svobodnější život, než kdybychom byli spoutáni závislostí pocitu must have. Pro náš život totiž potřebuje pouze jediné – napojení na živého Krista.

Mé srdce je připraveno…

Na dvou místech v žalmech, konkrétně v Žalmu 57 a 108, král David říká: „Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.“ Přiznávám se, že až do nedávné doby jsem tomuto obratu nevěnoval příliš velkou pozornost. Až celkem nedávno se mi tyto verše znovu vybavily a já si uvědomil, že tam nejsou náhodou.

Toto Davido prohlášení je totiž nejenom jeho osobní deklarací, ale současně nám napovídá i něco dalšího – a to nejen o Davidovi, ale univerzálně o každém z nás. Existuje-li totiž situace, ve které můžeme říct, že je naše srdce připraveno ke chvalám, stejně tak existuje i opačná situace, kdy naše srdce ke chvalám připraveno není.

Určitě by bylo možné toto téma rozebrat do hloubky a velmi ho zkomplikovat a zamotat. To nechci a proto použiju pouze jednoduché podobenství. V neděli ráno prožívá řada z nás shon. Člověk pospíchá, aby byla včas na bohoslužbě, rychle se vypravuje, obléká děti, hledá auto na parkovišti, posléze hledá místo na zaparkování. A v takto chaotickém duševním rozpoložení dosedne do své kostelní lavice. Zadýchaný a roztěkaný přemýšlí, co měl ještě udělat a neudělal. Do toho přivítání na bohoslužbě, pár úvodních vět a blok chval. (Blok chval je většinou na začátku bohoslužby.)

Já sám mohu zodpovědně říct, že moje srdce v takovém okamžiku pravděpodobně není zcela připraveno. Proto je dobré se zastavit, zklidnit myšlenky a ztišit se jak navenek, tak uvnitř.

Žalm 108
Píseň, žalm Davidův.
Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost. Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva! Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!
Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím.“
Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.