Židovský rozměr Večeře Páně

Večeře Páně  bývá často spojována s křesťanskou tradicí a bohužel se z ní trošku vytrácí její původní význam. Protože je před námi poslední týden do Velikonoc, je nejvyšší čas si připomenout, co se vlastně tehdy v místnosti v prvním patře odehrálo.

V křesťanských církvích je v souvislosti s Večeří Páně nejčastěji citovaná pasáž z 1. Korintským 11:23-34, kde Pavel popisuje a stanovuje řád při tomto úkonu, ale nezabývá se jeho vazbami k židovské tradici. Ostatně je to v pořádku, neboť tento list byl adresovaný pohanům, kteří si navíc Večeři Páně občas pletli s nezřízeným obžerstvím a tak bylo na místě je trochu napomenout.

Svátek nekvašených chlebů Pesach (někdy zvaný Přesnice) je jedním z nejstarších židovských svátků a rovněž jeden ze tří nejvýznamnějších, který byl Izraeli dán ještě před Zákonem – na památku vysvobození Izraele z egyptského otroctví.

Více informací o svátku Pesach naleznete zde

I když o tom v Bibli nenajdeme výslovné zmínky, je více než pravděpodobné, že Pán Ježíš se svými učedníky slavil nejen každotýdenní šábes, ale rovněž i svátek Pesach. Tento poslední však byl něčím vyjímečný. Součástí sederové večeře je kromě jiných rituálních předmětů i pět pohárů vína. První čtyři poháry pijí všichni účastníci večeře na památku vysvobození z otroctví (symbolicky vyjádřené ve čtyřech výrazech: „Vyvedu vás ven …“, „Osvobodím vás …“, „Zachráním vás …“ a „Přijmu vás za lid svůj …“). Pátým je tzv. Elijášův pohár (kos šel Elijahu)Podle tradice se pohár naplní vínem až po svátečním jídle předtím, než začne čtení příběhu o vysvobození z Egypta.

Po skončení večeře se Elijášův pohár vyleje. Nikdo z něj nepije, neboť je určen výhradně pro Mesiáše. Proto jsou v závěrečné části večeře otevřeny okna i dveře, aby mohl Mesiáš vejít. Pravděpodobně již dvakrát slavil Pán Ježíš tento svátek se svými učedníky a vždy se postupovalo podle tohoto po staletí zažitého scénáře. Po třech letech, které Boží Syn strávil ze svými učedníky věděl, se jeho čas naplnil. Proto vzal tento kalich, který mu po staletí patřil, zvedl jej a řekl:

Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Marek 14:23-24

Čas Jeho služby se naplnil. Proto se v kruhu svých blízkých přiznal ke svému mesiášství i tímto způsobem, který byl v židovském prostředí více než symbolický. Později téhož večera byl zrazen a vydán Pilátovi a druhého dne ukřižován. Chrámová opona, která oddělovala člověka od Boha, byla roztržena.

Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.
Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“
Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“
Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: „Toto je král Židů.“
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli.
A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal.
Lukáš 23:32-46 

Poznámka 1: Začátek svátku Pesach však může spadat na jiné dny v týdnu, než je pátek a proto jsou teorie o tom, že třetí den nemohla být neděle a že časové posloupnosti nesedí, mylné.

Poznámka 2: pokud se v Bibli hovoří o víně, je tím myšleno víno. Dnes jsou v některých církevních kruzích oblíbené teorie, že pokud se v Bibli hovoří o víně, jedná se vlastně o neškodný mošt. Tvrzení, že by „Pán Ježíš přece nikdy nepozřel alkohol“ možná zní duchovně, ale to je tak všechno.

Narození Ježíše na časové ose

Ačkoliv Bibli lze považovat za literuturu faktu, ne vše je nám servírováno jako ve wikipedii. Důvodem může být třeba to, že to pro výsledek není nezbytně nutné. Pojďme se zamyslet nad narozením Ježíše a pokusme se jednotlivé události uspořádat tak, aby nám poskytly věrnou časovou stopu jednotlivých událostí. Důvodem pro toto uspořádání myšlenek může být například určitá nelogičnost popisu těchto událostí v evangeliích.

Hned na úvod si musíme vymezit několik skutečností:

  1. Náš letopočet, ačkoliv je odvozený od „narození Krista“, ve skutečnosti není přesný.
  2. Námi slavené Vánoce nemají termínově (a bohužel často ani obsahově) s narozením Krista rovněž nic společného.
  3. Ne vše, co nám popisuje lidová slovesnost, muselo nutně proběhnout tak, jak je nám předkládáno, proběhlo-li to vůbec.

Protože se jedná o události, ke kterým už nemáme živé pamětníky, musíme si pomoci vedlejšími prameny. Například víme, že král Herodes žil v letech 73 až 4 před Kristem (někdy se uvádí rok úmrtí až v roce mínus 2). Rovněž tak víme, že sčítání obyvatel probíhalo v Římské říši v letech 10 až 6 před Kristem, přičemž se předpokládá, že v Izraeli se tak dělo v roce 7 před Kristem. I když je to relativně málo, nezbývá nám, než tomu věřit a odvozovat časovou osu z těchto podkladů.

Nový Zákon nám podává obraz událostí, které byly s narozením Krista spojeny a které se týkaly jak rituálního pozadí (očišťování, obětování v Chrámu), tak i souvisejících událostí (pastýři, mágové). Pojďme si jednotlivé události připomenout:

  1. Obřezání
    Mužská obřízka se vykonala osmý den po narození chlapce (Genesis 17:12)
  2. Očišťování
    Očišťování v případě narození chlapce trvalo 41 dnů (Leviticus 12:2-4)
  3. Obětování v Chrámu
    Jakmile ženě skončí doba očišťování, obětuje v Chrámu ročního beránka k zápalné oběti a holoubě jako oběť k očištění za hřích (Leviticus 12:6-7)
  4. Pastýři
    Pastýři nocovali podle svědectví z Lukášova evangelia venku, což vylučuje zimu z doby narození Krista (v zimě nepásli v plenéru). První křesťané si připomínali narození Krista na jaře, ale hovoří se i o podzimu. Nejzažší podzimní termín je polovina října, pak už zaháněli stáda do ovčinců.
  5. Mágové
    Mágové přišli z východu (ze země Babylonské). Babylon je od Jeruzaléma vzdálen cca 1000 km. V době Ježíše už karavany používaly jako hlavní dopravní prostředek velbloudy a denní vzdálenost, kterou byla schopna taková karavana ujít, byla cca 30 km. Vzdálenost z Babylona do Jeruzaléma by zabrala cca měsíc času.

U mágů se zastavím. Nejenže nevíme, kolik jich bylo – zda-li tři, nebo dva, nebo třeba sedm. Tradice tří (s jedním afroameričanem vzadu) je až pozdější a pro tuto chvíli ji můžeme odložit jako zcela nepodstatnou. Důležitější otázkou je, kdy vlastně vyrazili na cestu. Z biblické zprávy víme, že do Jeruzaléma dorazili z delším časovým odstupem.

Pojďme se podívat na celý popis událostí, jak jsou zaznamenány u Matouše. Tučně jsou označeny události, které jsou pro nás důležité.

Matouš 2:1-16 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“
On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

Z textu můžeme odvodit, že mudrci dorazili s odstupem max. dvou let, resp. že mudrcové vymezili čas narození Krista do právě tohoto dvouletého období. Je to doba mezi objevením této hvězdy (byla-li to hvězda, viz dále) a jejich příchodem do Jeruzaléma. Zajímavým detailem je umístění hvězdy, která doprovázela toto narození. Tato hvězda totiž po nebi putovala od východu k západu (než se zastavila nad Betlémem), neboť ve druhém verši je uvedeno, že „na východě jeho hvězdu“ – přičemž Betlém byl západně od nich. Z toho lze předpokládat, že Marii nenašli v chlévě (na rozdíl od pastýřů), ale pravděpodobně někde úplně jinda – a s téměř dvouletým capartem.

Rodiče Ježíše provedli veškeré náboženské úkony, tzn. obřízku, očišťování i obětování (včetně setkání s Annou i Simeonem – Lukáš 2:25-38), v relativním klidu – tedy bez poněkud obtěžující pozornosti Herodesa. Veškeré pronásledování (resp. útěk do Egypta) nastal až mnohem později (a přiznejme si, že tím pádem i pohodlněji) s příchodem učenců. Vím, že to nepůsobí tak dramaticky, jako představa ženy prchající s novorozencem pár hodin po porodu, ale pravda je někdy taková… Pokud tyto časové údaje souhlasí, pak doba pobytu v exilu byla přibližně dva roky, které uplynuly mezi jejich odchodem a Herodovou smrtí.

Pojďme ještě na malou chvíli za hvězdou. Byla to opravdu hvězda? Možná že ne, protože v tomto období se údajně na nebi odehrálo jiné divadlo:

Kdo byli vlastně ti, co tu hvězdu pozorovali, porozuměli jejímu znamení a vypravili se na dalekou cestu? Mágové, mudrci. Většina mudrců té doby byla znalá astrologie. Jana Keplera, astronoma a astrologa na dvoře císaře Rudolfa II napadlo hledat něco, co by bylo pro astrology nápadné a zřejmé. Zjistil, že právě v roce 7 před naším letopočtem nastala opakovaná, trojitá, konjunkce Saturnu s Jupiterem v souhvězdí Ryb.

Konjunkce je jev, kdy vidíme ze Země, že dané planety jsou viditelné blízko u sebe, „sejití se“ planet. Pro astrology je to velmi šťastná konstelace. Jupiter je planeta královská, Saturn vládne podle astrologie Židům a souhvězdí Ryb symbolizuje oblast, kde se nyní nachází Palestina. Tedy zrodí se král z rodu židovského v Judei. A mudrci se vydali na cestu.

Zdroj textu je zde

Z uvedeného textu mi vychází přibližně takováto časová osa průběhu událostí

časová osa